Mazda 121 - příběh, historie

    Kulaťoučká mazda jedna-dva-jednička se pro veřejnost narodila na Tokijském autosalonu, psal se rok 1990. O rok později, na jaře 1991, spatřila tuto krásku i Evropa. Událo se tak na jarní autoshow v Ženevě. Jen co zablikala svými světélky, vyvolala tak obrovský zájem, že na ní začaly vznikat pořadníky, což je v tržním ekonomickém prostředí něco výjimečného. Jedna-dva-jednička nahradila svou ničím zvláštním zajímavou předchůdkyni mazdu 121 první generace, která se vyráběla v osmdesátých letech. Kulaťoučká jedna-dva-jednička, tedy mazda 121 druhé generace, jíž jsou věnovány tyto stránky, spatřovala světélko světa v letech 1990 až 1995.

    Moc se o tom nemluví a není to moc známo, ale právě jedna-dva-jednička zahájila revoluci v designu i výbavě automobilů. Dnes již považujeme zaoblené tvary za samozřejmost, ale jedna-dva-jednička byla první! na světě, která s nimi přišla po dlouho trvající éře hranatých aut, zkuste si vzpomenout na nevzhledné krabice 80. let… Tomu, jak vypadají dnešní automobily, vděčíme do značné míry jejímu skvělému přijetí veřejností po uvedení na trh na počátku devadesátých let. Byla první!, kdo zahájil trend a dnes již naprostou samozřejmost využití vyšší výšky a větší šířky vozidla vedoucí k většímu pohodlí posádky a dovolující zkrátit délku vozu, aniž by se to odrazilo na velikosti vnitřního prostoru. Odvážný nápaditý design (i dnes, a to se zkuste vžít ještě do období počátku devadesátých let) sice trochu zhoršuje aerodynamiku, ale např. díky tvaru zadního skla se na něm za jízdy neudržuje voda (kdo to dnes nabídne!).

    Na vůz její třídy nabídla do té doby naprosto nevídané vybavení - například elektricky stahovatelná okénka, centrální zamykání, ovládání palivového uzávěru a zavazadlového prostůrku z místa řidiče. To vše ve standartní výbavě. Dnes je to již běžné, ale tehdy to měly jen nejluxusnější vozy. Vynikala také obrovskou spolehlivostí.

    Nadšení z jedna-dva-jedničky mělo potenciál udělat z ní lidové auto, symbol éry devadesátých let, jako kdysi býval třeba Mini nebo Volkswagenův Brouček. Důvodů, proč se tomu tak nakonec úplně nestalo, je několik. Automobilka Mazda jí nepovažovala za svou výrobní a exportní prioritu, jen spíše jako doplnění své produkce. Management Mazdy hrubě podcenil její potenciál, jakožto i možnosti odbytu a zájem o jedna-dva-jedničku a marketingově z tohoto hlediska zcela selhal. Mazda jí vyráběla jen doma v Japonsku a to v dost omezených sériích (jen desítky tisíc ročně, zatímco jiná auta v její třídě se běžně vyrábějí ve statisícových sériích za rok). To se odrazilo v jejím nedostatku na trhu při největších vlnách zájmu o ní a také to zapříčinilo její vyšší prodejní cenu (kromě standartního nadstandartního vybavení). Dalším důvodem menší masovosti je její opravdu svérázný a na svou dobu naprosto šokující design. Lidé jsou ve své podstatě konzervativní a trvalo nějakou chvilku, než zjistili, že se jim zaoblené tvary vlastně líbí. Avšak z toho už později těžili jiní… Doslova všichni, kteří se chtěli na trhu alespoň udržet, museli začít zakulacovat. Vliv kulaťoučké mazdičky jedna-dva-jedničky na celý automobilový svět byl ohromující a dodnes vlastně příliš nedoceněný. Byla to doslova revoluce. K informovanosti o těchto skutečnostech chtějí skromným dílem přispět i tyto stránky.

    Jedno můžeme říci s klidným svědomím, mazda jedna-dva-jednička se zapsala zlatým písmem do historie i našich srdcí a stala se nesmrtelnou legendou. Legendou na kolech.